Filip Novák
Mikuláš je hodný pán,
nosí dětem marcipán
a zlobivým brambory
do tátovy bačkory.
Slibuju Ti, slibuju, že už zlobit nebudu!
Kde se vzal, tu se vzal,
Mikuláš pod okny stál,
v ruce velkou berličku,
na hlavě měl čepičku,
z bílých vousů teplý šál,
takhle, děti, vypadal!
Vánoční stromeček zavoněl v pokoji,
maminka u stolu jablíčko rozkrojí.
A když ho rozkrojí, uvidím hvězdičku,
co byla schovaná v červeném jablíčku.
No tak sbohem, kamarádi,“
už se loučí kapřík v kádi.
Každý z nich to dobře ví,
že dnes skončí na pánvi.
Ty máš štěstí kapříku,
odvezu tě k rybníku,
do vody tě hodím zpátky,
popřeju ti hezké svátky.
Místo kapra, děti milé,
vysmažím si letos filé.
Padá, padá po pápěrce
snížek na zem potichu.
Chalupy jsou zahaleny,
jako v bílém kožichu.
Než přelétl sivý mráček,
je i ze mne sněhuláček.
Dva kapři se spolu přeli,
kdo je lepší v rybníce.
Brzy je však přerušila
rozumnější bělice.
„Přestaňte se hádat, braši,
jistě každý uvěří,
že jste oba stejně dobří
na vánoční večeři.“
